Royal Scottish National Orchestra Chorus
Koncerty, řízené Mistrem Liborem Peškem jsou vždy vyhledávanou záležitostí a všichni asi víme proč. Ani tentokrát tomu nebylo jinak, zejména když v Praze poprvé vystupoval sbor slavné Royal Scottish National Orchestra, vedený sbormistrem Timothy Deanem.
Navíc Mozart, a obzvlášť jeho Requiem, je srdeční záležitost v Čechách nejen pro ty, kteří „ulítli” na Formanově Amadeovi. Ale pěkně od začátku. Zařadit „Skotskou” Symfonii č. 3 Mendelssohna-Bártholdyho do první půle programu nebyl jen dobrý marketingový nápad, který v konotaci s vystoupením sboru dodával projektu jakousi optickou koncepci. Málokdo totiž počítal s tím, jak obrovský úspěch bude mít skladba, ve které se autor nechal inspirovat svými osobními zážitky z putování melancholickou skotskou vysočinou, barvitou historií tohoto národa a zejména návštěvou polorozbořeného chrámu v Edingburgu, kde byla kdysi korunována Marie Stuartovna. Rok zrodu tohoto díla 1842 patří ostatně do autorova vrcholného období. Orchestr s dirigentem se museli před přestávkou třikrát děkovat a publikum bylo doslova nadšené, což jej správně naladilo na druhou část programu.
Toužebně očekávané Requiem bylo nastudováno a pojato velmi majestátně. Sbor nenechal od samého počátku nikoho na pochybách, proč je tak často zván ke spolupráci s nejlepšími symfonickými orchestry a velkými dirigenty. Vyzrálý, disciplinovaný výkon na nejvyšší profesionální úrovni, bravurně zvládající nejnáročnější pasáže vyvolal opět oprávněné ovace a zasloužené uznání.
Je třeba ale zmínit, jak výborně zapůsobili skvělí tuzemští sólisté, z nichž nejvyšší ohlas získal patrně bas Jana Šťávy. Zvolené tempo stupňovalo dramatičnost a pietu zážitku, což ještě více naklonilo posluchačům sólisty, sbor a orchestr, který podal nadstandardní výkon. Vynucený přídavek, což je počin po každém podobném programu téměř neodpustitelný (ale zde s ohledem na renomé a kvality pěvců pochopitelný), ukázal sílu skotského sboru naplno a nadchl nejen se zájmem naslouchající a do role posluchačů převtělené sólisty s dirigentem.
Publikum za potlesku ve stoje odmítalo dlouhé minuty propustit účinkující a dalo tak velmi upřímně najevo, že jej provedení tohoto slavného a úspěšného díla živě zasáhlo a nadchlo. Věříme, že se podobných zážitků dočkáme i v dalším průběhu festivalu a těšíme se na ně.
text: Jan Hodoušek
