Milan Lasica & Bratislava Hot Serenaders
Páni s vlasy ulíznutými zaručeně pravou Brillantinou a s pěšinkou vedenou pečlivě středem hlavy, bílé košile, vesty a nažehlené smokingy, dámy oděné v lehkých charlestonkách, doplněných slušivými kloboučky a dobový mikrofon vystředěný na čtyřech spirálách.
To vše, společně s gentlemanským vystupováním a nefalšovanou noblesou všech účinkujících dokonale navodilo atmosféru, tušenou ze střípků historických filmových záběrů z prostředí slavného harlemského Cotton Clubu, nabitého hvězdným prachem tehdejších celebrit a vynikající muziky. Odtud ostatně pocházela i velká část prezentovaných skladeb a písní od milovaných jazzových velikánů, jako Counta Basieho, Duke Ellingtona nebo Louise Armstronga, tedy hudba, která přicházela z Ameriky do Evropy koncem 30. let minulého století jako Hot Jazz nebo Sweet and Dance Music.
Originalitu orchestru ovšem vytváří jeho zaměření také na domácí tvorbu, soustředěnou především na skladby doyena slovenské hudební scény 40. let, zpěváka, herce a režiséra Františka Krištofa Veselého. Ostatně rozdíl mezi oběma prezentovanými proudy není až tak veliký, pokud je ovšem podává jako zpěvák Milan Lasica – alespoň podle jeho vlastního zjištění… Svým jemným, inteligentním a laskavým humorem nechal publiku vděčným aplausem vyjádřit patřičně najevo náklonnost ke své osobě, jako umělci, který se v české kotlině těší výjimečné popularitě.
Nejpůsobivější postavou byl bandlieder kapely Juraj Bartoš. Pokud jsem v úvodu zmínil nefalšovanou noblesu účinkujících, byl to právě on, který mne k tomu spolu s Milanem Lasicou pro svůj vtip, eleganci a jistou dávku nonšalantní grácie při uvádění jednotlivých skladeb a představování členů ansámblu přivedl.
Byl to krásný večer, ve kterém nás slovenští umělci utvrdili v přesvědčení, že starý ragtime, neworleanský jazz, dixieland nebo raný swing mají pozornému posluchači stále co říct, bez ohledu na věk nebo hudební priority. Je to především proto, že v dnešní chaotické době navozují dobrou náladu, laskavost, radost a optimizmus, což samo o sobě dává možnost se k nim uchýlit nejen ve chvílích radosti, ale i starosti.
Text: Jan Hodoušek
