Natalie Cole
Zdá se to téměř neuvěřitelné, ale vrchol a zlatý hřeb letošních Prague Proms je již za námi. Dlouho vyprodaná budova Státní opery zažila, s ohledem na své zaměření, jedno z méně tradičních hudebních představení, právě díky slavné Natalii Cole a Českému národnímu symfonickému orchestru.
Přiznám se, že část jejího repertoáru mám naposlouchanou z již hodně ošoupaného CD, ale skutečnost výrazně předčila očekávání. Koncertu předcházely dlouhé přípravy a naše produkční i backline manažeři měli plnou hlavu starostí s poněkud hvězdnými manýrami Nataliiny produkce, které se občas v nejbližším okolí těch nejslavnějších hvězd rády vyskytují.
Samotná Natalie byla srdečná a sympatická, a tak jsme jen mohli litovat, že jí náročný program nedovolil po koncertu povečeřet s organizátory festivalu a lépe se navzájem poznat. ČNSO (v některých recenzích nepochopitelně označený jako SOČR, při vší úctě ke kolegům z tohoto váženého tělesa) sklidil velký úspěch a pochvalu nejen za skvělý úvod, kde sólově dominovali s trubkou Jan Hasenöhrl a kytarista Lukáš Chejn. Společně tak navodili správnou atmosféru pro vystoupení hlavní postavy večera.
Doprovázena orchestrem, doplněným o několik hudebníků z vlastní kapely a dvěma skvělými sboristkami, naplnila program klasickými šlágry i skladbami ze svého nového alba Natalie Cole en Espanol. Mimochodem, z tohoto alba pochází již další tři nominace na její ocenění. Publikum ovšem dostala do kolen dost líbivým společným vystoupením ze záznamu se svým slavným otcem Nat King Colem, doplněným projekcí s dobovými fotografiemi.
Večer utekl jako krátký sen, ale jeho atmosféra dožívala u spokojených diváků ještě dost dlouho. Mezi nimi vzdala dlouhý hold ve stoje Natalii Cole i řada celebrit, kde nechyběli Jitka Zelenková, Dasha, Leona Machálková, Monika Absolonová nebo Pavel Vítek.
A tak jsme si jen mohli potvrdit, proč tato drobná dáma, v jejímž podání se zpěv jeví jako ta nejjednodušší činnost na světě, dostala cenu Grammy už po deváté! Přestože v Praze vystoupila poprvé, věřme, že ne naposledy.
Text: Jan Hodoušek
