Biréli Lagrène Quartet
Pověst, která předcházela Biréli Lagrèna byla jen odvarem toho, co jsme mohli slyšet a shlédnout v jeho půldruhahodinovém programu dne 2. 7. v Divadle Hybernia.
Velký pokračovatel kytarové legendy Jean Django Reinhardta je dnes již úplně jinde a jeho starý idol by mu musel vyseknout zatraceně hlubokou poklonu. Biréli každou vteřinu dokazoval, že se svým nástrojem jsou jen jedno tělo a jedna duše, ohromoval zběsilou kadencí a impresivní technikou, uprostřed plné palby si rovnal brýle, rozdával nakažlivé úsměvy souznějícím spoluhráčům i do publika, nebo jednou rukou ladil neposlušné struny a dokonce, pro mne neuvěřitelně, jeho nástroj hrál, aniž měl ruce poblíž hmatníku.
Zaujal neokázalou chlapeckou bezprostředností a skromností a vůbec bylo zřejmé, že si vystoupení svého kvarteta s chutí užívá. Jeho spoluhráči prokázali absolutní smysl pro jeho invenci a techniku a byli v jeho výstupech dokonalými partnery. K velké radosti houfu přihlížejících, nadšených a na jeho vlnu naladěných jazzmanů v auditoriu, provedl podupávající a rytmu se poddávající diváky průřezem své tvorby z oblasti jazzu, gypsy-jazzu, ale i swingu a potvrdil nekončící možnosti dalšího rozvíjení veškerých žánrů.
Byl to nádherný večer, po kterém se rozhodně nedalo jít rovnou spát. Věřme, že si jej budeme moci někdy brzy zopakovat a přejme Birélimu šťastnou ruku a dlouhý život!
Text: Jan Hodoušek
