Tim Burton & Danny Elfman
A je tu konec, ta velká událost je už jen minulostí. Dlouho jsme se na ni těšili, dlouho jsme nechali dráždit své nervy očekáváním šťastného a úspěšného uměleckého zážitku a teď je po všem.
Poslední členové produkce slavné Columbia Artists Management odlétají postupně zpátky na Broadway, již spíše jako naši partneři a noví přátelé, i když stále vysoce respektovaní profesionálové, kterým není radno oponovat v názorech na pojetí detailů chystané monstrakce.
Skutečnost, že věhlasný režisér a surrealistický pohádkář Tim Burton osobně uvede v Praze nově koncipovanou výstavu své svérázné filmové a výtvarné tvorby není možné nevyužít. Po značném úsilí a překonání nečekané porce nesnází se nádherná vize stala skutkem. Tim Burton na závěr koncertu pozdravil Prahu společně s jeho protagonisty, komponistou a zpěvákem Danny Elfmanem a dirigentem Johnem Maucerim.
Velmi osobní a svérázný zevnějškem i chováním, ve svrchníku s šálou a skicákem, do kterého si celé představení ve své loži zachycoval vnitřní vlnobití dojmů. Stejně neformálně a uvolněně působili i oba jeho slavní kolegové.
Radostnou atmosféru jistě pomohlo navodit báječné publikum, které si v příjemném prostředí Smetanovy síně koncert opravdu užilo a velmi pregnantně vyjádřilo své sympatie k uměleckému projevu obou tvůrců nejen chováním a závěrečným aplausem, ale i specifickým souzněním, projevujícím se typickou stylizací vizáže a oblečení.
Fantastický výkon předvedli Český národní symfonický orchestr s koncertním mistrem Antonínem Hradilem a Český filharmonický sbor Brno, vedený sbormistrem Janem Ocetkem. Jejich vcítění do pojetí hudby burtonovských filmů a interpretační entusiasmus slavili oprávněné úspěchy nejen v auditoriu a u přítomných zástupců hudební kritiky, ale i u autora hudby Elfmana a dirigenta Mauceriho, kteří v závěru nešetřili upřímnou pochvalou obou ansámblů.
Bylo to nekonvenční, podmanivé a krásné. Hudba, kterou často vnímáme jenom prostřednictvím děje na filmovém plátně, zazněla náhle v přímé podobě svého nového poslání, tentokrát sama podporována vizuálním záznamem. Špičková technika umožnila divákům doplnit hudební prožitek zvláštní směsicí výběru z filmů, skic nebo jen prostých Burtonových obrázků promítaných na velké plátno nad pódiem, umožňujících v některých pasážích prohloubení zážitku nebo hledání nové dimenze. Technika také usnadnila práci dirigenta při synchronizaci živé hudby a zpěvu s promítanými příběhy, postavami a dějem filmů.
Velkého diváckého ohlasu se dočkalo ďábelské houslové sólo z filmu Edward Scissorhands v podání mladičké Sandy Cameron, která je v plném rytmu doprovodila velmi svéráznou taneční kreací. Vrcholem pak bylo vystoupení samotného autora, který ve stísněných podmínkách na zcela zaplněném jevišti prokázal své kvality bývalé originální rockové pěvecké hvězdy z kapely Oingo Boingo.
Potlesk stojících diváků nebral konce a spokojenost s vyzněním akce byla evidentně znát i na jevišti. Co víc si přát? Skvělá hudba, výjimečné ansámbly, vynikající sólisté a báječní diváci, kteří dokázali ocenit nabídnutý zážitek.
Nevíme, s jakou představou přijížděla tato umělecká extraliga do Prahy, ale můžeme se oprávněně domnívat, že víme, s jakými dojmy se s Prahou loučila. Pokud se brzy vrátí, bude jisté, že jsme pro to udělali maximum, a že jejich pěkná slova nebyla jen společenská zdvořilost.
text: Jan Hodoušek
