Raphael Lemonnier
Kariéra pianisty a aranžéra Raphaëla Lemonniera je spjata hlavně s jazzem. Po návratu z amerického angažmá do Paříže se realizoval především ve vlastním triu a septetu, a věnoval se klasičtějším odnožím jazzu (natočil pocty Mingusovi, Ellingtonovi, Garnerovi). Lemmonier však k jazzovým přesahům neměl daleko, což dokazuje například jeho spolupráce s flamenkovým kytaristou Gregorio Ibor-Sanchezem.
Symbióza Lemmoniera se zpěvačkou China Moses začala zhruba před pěti lety a vyústila nejprve v koncertní poctu Dinah Washington, jejich nezpochybnitelnéhmu společnému idolu. Zhmotněna pak byla na jejich předchozím albu This One’s For Dinah (Blue Note, 2009), která u kritiky dopadla velmi dobře.
Tomu odpovídá i šíře repertoáru, která se skutečně pohybuje v rozmezí od roku 1920 (Crazy Blues od Mamie Smith, jež ovlivnila mnoho bluesových zpěvaček) po rok 1979 (zpracování legendárního singlu Hot Stuff od Donny Summer). Skloubit to vše do smysluplného celku a nepodlehnout svodům opatrnického oprašování tradice není jednoduché.
Moses a skvěle šlapající rytmika Lemonnierovy kapely se však nenechávají sešněrovat žánrovými nálepkami a starým bluesovým i R&B kouskům vdechují život s neobyčejnou lehkostí a vášní zároveň. Základem většiny skladeb zůstává trio (Jean-Pierre Derouard – bicí, Fabien Marcoz – basa). Příležitostně je tato kapela obohacena o dechovou sekci klasického střihu, tak jak uslyšíte na našem koncertu.
Zdroj: Český rozhlas – R jazz
Autor: Petr Vidomus
1. 4. 2013
